Sella Ronda na kole a "nečekaně" ve sněhu (MF)

Sella Ronda - legenda mezi cyklisty

S kamarádem jsme se rozhodli, že v létě 2018 pojedeme do Dolomit na horská kola. Lákalo nás zkusit si trasu jednoho z nejtěžších závodů na bajku, a to Sella Ronda Hero (pro fajnšmekry 86 km, 4400 (!) m převýšení). Dát to v jeden den jsme si netroufali, ale ve dvou dnech jsme chtěli projet co nejvíce z dané trasy. 

Z Brna jsme vyjeli za polojasného počasí, přibližně 23 stupňů. Do Arabby jsme dojeli kolem 21 hod a z 23 stupňů rázem bylo 6 stupňů. Jdeme spát. Ráno se rozhodneme, co pojedeme. Dle počasí mj., soudíme. Ráno se budíme a plány na Sella Ronda Hero jsou ty tam. Venku -3 stupně. Při výhledu z okna zjišťujeme, že od cca 1800 m.n.m sníh :)

Sella Ronda - na bajku a ve sněhu

Ve sněhu se nám opravdu nechce jet v terénu. Volíme trochu "nouzovou" variantu, a to "silniční Sella Rondu". Jedná se o slavnou okružní cestu kolem masivu Sella, asi nejznámějšímu masivu Dolomit (viz mapa níže). 52 km, převýšení cca 1750 m. n. m. Čtyři vrcholy, Passo Campolongo (1875 m. n. m.), Passo Gardena (2136 m. n. m.), Passo Sella (2244 m. n. m.) a Passo Pordoi (2239 m. n. m.). Běžně po trati tisíce cyklistů. Dneska to bude asi jiné, teplota stoupá na "krásné 3 stupně". Bereme na sebe všechno oblečení, co máme s sebou. Snad to bude stačit. 

Campolongo na rozjezd, Gardena v závějích, Sella už trochu bolí a Pordoi nejtěžší

Stoupání na Campolongo začíná přímo v Arabbě. Ze všech vrcholů v rámci Sella Ronda jde určitě o nejlehčí kopec, ať již profilem, tak délkou. Na 4 kilometrech překonáváme přibližně 270 výškových metrů.

Než začne stoupání na Gardenu, musíme sjet do obce Corvara. Sjezd bychom si asi více užili, kdyby nám nemrzly ruce :). Gardena, to je 9,5 km stoupání, cca 620 m převýšení. V rámci Sella Ronda z této strany jde o největší stoupání, které nás čeká. Každých sto výškových metrů je poznat, teplota klesá, sněhu přibývá (sníh byl odhrnut, na silnici nebyl). 

Třetím vrcholem v pořadí je Sella. Z této strany určitě jednodušší, než z druhé.  Sjezd je zde totiž "jen" na první křižovatku, odkud začíná stoupání. Bavíme se o cca 5,5 km dlouhém stoupání, průměrný sklon je 7,9%, převýšení činí cca 440 metrů. Únava už je znát. Svaly tuhnou, nejtepleji není. I tak ale potkáváme dost cyklistů, které ani toto počasí neodradilo. Tak to má být. 

Zbývá poslední kousek :) Passo Pordoi. Naštěstí - stejně jako v případě Passo Sella - nestoupá zespodu, z obce Canazei, ale od křižovatky přibližně ve výšce 1800 m. n. m. Stoupání má přibližně 7 km, převýšení 450 metrů. Počasí se pomalu zlepšuje (mimochodem druhý den je 22 stupňů a nádherně modrá obloha), už to chceme mít za sebou a ohřát se v pensionu. 

Sečteno, podtrženo - nádherná srpnová trasa v neletním počasí, příště na silničním kole!

Z Passo Pordoi klesáme do ubikace v obci Arabby. Brzdy hvízdají, bavíme se o sjezdu z 2244 m. n. m. do 1600 m. n. m. 

Máme to za sebou! Na "nouzovou" variantu to byla cyklistická paráda. Italové cyklistice rozumí, auta poslušně čekají a netroubí či nenajíždějí na cyklisty, jak jsme zvyklí z ČR. Všichni jsou družní, navzájem se zdravíme při jízdě, užíváme si výhledů, byť dneska to nebyla taková sláva jako jindy. Přeci jenom bylo dost zataženo. Další dny nám však počasí vše vynahradí.

Co říct na závěr? K úspěšnému absolvování Sella Ronda je zapotřebí jednak mít trochu najeto na kole, jednak na to mít trochu hlavu, neboť na trase je přibližně 300 metrů rovina (z 52 km) a ty tak jen stoupáš nebo klesáš. Ve zbytku již potom záleží na tvé fyzické kondici :) Za modré oblohy se bezesporu jedná o jeden z nejkrásnějších cyklistických výletů v Dolomitech. Minimálně mezi cyklisty se jedná o téměř mýtickou záležitost. 

Michal Faltus