PIZ BOE aneb má první třítisícovka v životě! (MF)

Kam pojedeme?

Rodiče mě jako malého přihlásili do tábornického oddílu, takže turistické výlety včetně vysokohorských patří k nedílné součásti mého života. Když k tomu připočteme, že přítelkyně také ráda chodí po horách a navíc máme pejska (rasa Jack Russell Terrier), byla debata o trávení dovolené loni v létě poměrně jednoduchá 😊 Defacto zbývalo dořešit otázku DO JAKÝCH HOR POJEDEME?

V létě 2018 jsem byl s kamarádem na kolech v Dolomitech a místní krajina nás zcela uhranula. Stačilo přemluvit přítelkyni. Psa jsem se neptal. Ukázal jsem pár fotek na internetu a měli jsme shodu. V létě 2019 vyrazíme do Dolomit. Jako ubytování jsme zvolili Camping Sass Dlacia v srdci Dolomit odkud jsme pořádali každodenní výlety (https://www.campingsassdlacia.it/en/campground-dolomites). Kemp byl položen ve výšce 1680 m. n. m. Byl perfektně vybavený vč. wellness, které se každý den hodilo! Pochvalovali jsme si i výbornou restauraci podávající převážně italskou kuchyni. Na své si zde přijdou i karavanisti či kempaři 😊 

Plánuji - co první "třítisícovka"?

U každé dovolené se předem poctivě připravuji. Možná někdo namítne, že tím přicházím o určité kouzlo. No, možná ano, ale už mám za sebou pár sněhových vánic a bouřek ve výšce nad 2000 m. n. m. a není to nic extra příjemného, co bych si chtěl opakovat.

Dívám se do mapy, když v tom vidím průsmyk Passo Pordoi (2244 m. n. m.), nedílná součást legendárního okruhu Sella Ronda, který každoročně jezdí desetitisíce nadšených cyklistů. A z něj vede lanovka k hoře Piz Boe do výšky 3152 m. n. m. Že by první "třítisícovka" v životě? Jsem pro, ale pomoct si lanovkou? To přeci není ono. Dívám se do mapy a nacházím turistickou cestu Alta via n. 2 delle Dolomiti. Perfektní. Ještě ověřuji, co dělá nadmořská výška s pejskem. Zjišťuji, že je vše v pořádku.

První část cesty: příjezd k průsmyku Passo Pordoi (2244 m. n. m.)

Plán zněl jasně, sraz na Passo Pordoi. Já na silničním kole, přítelkyně se psem autem. Vydatně snídám a chystám si kolo. Cesta to není jednoduchá. Na 31 km překonávám přes tisíc výškových metrů. Než se člověk dostane do obce Arabba (1600 m. n. m.), musí překonat kopec Passo Campolongo (1875 m. n. m.).

Vrcholem této cesty je jednoznačně stoupání z Arabby na Passo Pordoi. Níže na fotografii je silnice vedoucímu k průsmyku. Po cestě jsem povzbuzován cyklisty (elektrokolo) i řidiči aut. "Fantastico", vykřikuje postarší pán, který jel tři čtvrtiny stoupání se mnou na elektrokole a plácá mě po zádech. Díky kámo! 

Přítelkyně přijíždí se psem plná zážitků. Takové serpentiny ještě neřídila 😊 Parkujeme na již docela zaplněném parkovišti (doporučuji přijet raději dříve, ve slunečných prázdninových dnech bývá hodně plno). 

Druhá část cesty: výstup Rifugio Forcella Pordoi (2875 m. n. m.)

Před námi se tyčí Sass Pordoi (2950 m. n. m.). čeká nás poměrně těžký výstup, 4 km, 700 výškových metrů (viz foto níže s cestou) k chatě Rifugio Forcella Pordoi.

První přibližně 1 km je cesta poklidnější, cesta vyšlapaná, vcelku bez kamení. Pak se však kopec poměrně dost zvedne a následuje serpentinový výstup v suťovisku. Mapy hovoří o 1:54 hod, reálně se dá tento výstup podniknout přibližně za hodinu.

Jsme ve výšce 2875 m. n. m. Třítisícovka se blíží, již ji vidíme (viz foto níže)! Posilňujeme se v místní restaurační chatě. Atmosféra je báječná, jakou umí snad jen Italové. Hraje muzika, svítí sluníčko, co více si přát? Ještě ale nejsme u konce. Čeká nás posledních téměř 300 výškových metrů, neboť po cestě budeme i klesat. Krajina je již plně kamenitá, odpovídá nadmořské výšce. Současně se zvyšuje počet turistů. Piz Boe je dnes - při téměř ideálním počasí - oblíbenou destinací. 

Třetí část cesty: výstup na Piz Boe (3152 m. n. m.)

Po krátkém posezení na terase místní restaurace s dobrým pivečkem, italskou kávou a sladkým zákuskem vyrážíme dobýt vrchol!

Při cestě musíme občas čekat, neboť některým turistům trvá cesta jištěná řetězy déle. Jen upozorním, nejde o žádnou via ferrata cestu, na kterou by člověk musel mít výbavu. Samozřejmě, pro jistotu ji lze doporučit vzít si, ale fakticky by byla použitelná jen na pár desítkách metrů. Jsme zvědaví co pes. Ten si to vyskakuje jak místní kamzíci, takže ho spíše hlídáme, aby to nepřehnal. Na nejexponovanějších místech jde do náruče, což u naší rasy není úplně jednoduché zvládnout 😊.

Dobýváme vrchol ve výšce 3152 m. n. m.! Do té doby téměř jasnou oblohu střídají mračna. S ohledem na nadmořskou výšku námi mraky doslova procházejí. Italové jsou fascinováni naším psem. Ozývá se "campionissimo", "so cute", "bellisima", apod. Jak kdyby nemohli uvěřit, že takový prcek zvládne takovou túru. 

Na vrcholu jsme chvíli poseděli na kameni, ale s ohledem na honící se mraky to na žádné dlouhé vysedávání nebylo. "Jdeme dolů", vyhlašuji. Moc se nám nechce, chůze dolů není pro mě, ani pro přítelkyni ničím zrovna vyhledávaným. Psa se neptáme, ten to neřeší 😊

Čtvrtá část cesty: zpět do Passo Pordoi + bonus

Nakonec volíme variantu cestu zpět na Sasso Pordoi a od tam lanovkou dolů (viz mapa níže). Není čas na hrdinství, ten hank nahoru se mi nechce jít dolů. Za 9 EUR pro osobu kupujeme jízdenku na lanovku a jedeme dolů. To byl taky docela zážitek. Ani jeden z nás ty lanovky dolů úplně nemusí (včetně psa), takže pohledy několik set výškových metrů dolů do prázdna "stály za to" 😊  

Jsme dole. Čas máme výborný, je přibližně 14 hod. Navrhuji prodloužení výletu na Cimitero Militare tedesco, památník připomínající boje v první světové válce. Vůbec, první světová válka je v Dolomitech na mnoha místech připomínána (o tom zase někdy jindy). Památník je vzdálen přibližně 1,5 km od průsmyku. Cesta vede po silničce (viz mapa níže). 

Po nahlédnutí do útrob památníku se vracíme zpět do auta. Čeká nás 31 km zpět do kempu a nečetně serpentin, ale také krásných výhledů, panoramat a pohledů na místní farmáře pečující o svá obydlí. Takové jsou Dolomity, možná ještě stále ve stínu "slavnějších" Alp, avšak, kdo zde byl, ten nezapomene a vždy se sem rád vrací.

Závěrem

Pár informací a doporučení na závěr. Zdolali jsme přibližně 12 km (i s cestou tam a zpět k památníku), avšak přes (!) 1000 výškových metrů. Cesta to není nejobtížnější ve smyslu terénu, nejedná se o tzv. via ferrata cestu, avšak určitě je třeba mít vysokohorské boty. Jinak postačí klasická výbava do hor, pro jistotu bych si vzal občerstvení, nikdy nevíš, zda budou na vrcholu otevřené restaurace. Ceny jsou zde odpovídající Dolomitům, když to řeknu zjednodušeně. Pivo (0,5 l) stojí cca 4 EUR, káva (espresso) 2,5 EUR, lanovka v hlavní sezóně ještě více jak 9 EUR, obědové jídlo odhadem 15 EUR, apod.

Cesta není problém pro psy, pokud je pes alespoň trochu zvyklý na výlety. Je zde pár míst, kde je bezpečnější jej vzít do náruče (do batohu). My jsme nebyli výjimkou, turistů se psem zde bylo více. Pravda, takto malých tam moc nebylo 😊

Byla to má první třítisícovka. Nemohu posoudit, zda jde opravdu o "nejlehčí" třítisícovku, jak se o Piz Boe píše. Pravdou je, že k jejímu zdolání nepotřebujete žádné speciální náčiní, stačí dobrá nálada a základní trénink 😊

Piz Boe již trochu připomínala měsíční krajinu. Při návratu do Sasso Pordoi se nám zase naskytl prostor pro nádherné výhledy na protější vrcholy, jakož i do údolí kolem obce Arraba. Však, posuďte sami 😊

Michal Faltus